Jak jsem neztratila naději

2. února 2018 v 11:48 | Poláková Jitka
Dobrý den vám přeji, milí čtenáři,
Téma týdne neztrácej naději, je téma, které jsem prožívala spoustu let. Více jak osmnáct let jsem hledala muže, který by miloval mě i mého postiženého syna. Hledání bylo zdlouhavé, protože ne každý člověk dokáže příjmout cizí dítě, které je těžce postižené. V tomto směru se ke mě o otočil zády jako první můj tehdejší manžel a sploditel tohoto dítěte se kterým se po nějaké době rozvedla a více jak osmáct let jsem čekala jestli se objeví někdo, kdo by v první řadě přijal mě takovou jaká jsem ( protože já se kvůli nějakému chlapovi měnit nebudu, na oplátku nečekám, že se chlap bude měnit kvůli mě) a zároveň by dokázal stejně bezvýhradně příjmout i mého těžce postiženého syna, protože ten je a bude dokonce života součástí toho mého života.
A tu máš čerte kropáč, stalo se, že jsem dostala jak se později ukázalo oboustranný zápal plic se kterým jsem skončila v nemocnici a tady jsem potkala muže se kterým jsem doteď a který miluje nejen mě, ale i mého těžce postiženého syna.
Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec se člověk kterého jsem hledala našel. A vlastně až úplně nakonec, když jsem to takříkajíc vzdala. V tomto okmažiku vám mohu říct jedno.
Neztrácejte naději na to co je touhou vašeho vlastního srdce, protože to sice může trvat delší dobu, ale nakonec se nebe a země spojí a dají vám to po čem toužíte v té nejlepší formě pro vás osobně.
 

Co bude dál?

24. března 2015 v 13:56 | Poláková Jitka
To je otázka,kterou si alespoň jednou v životě položil snad každý člověk bez rozdílu věku, pohlaví, rasy atd.
Vždycky se objeví tato otázka v okamžiku kdy se ocitneme v situaci se kterou jsme nepočítali a absolutně netušíme jak ji budeme řešit, co z toho vzejde a jak to pro nás dopadne.
Ale na druhou stranu je tato otázka vždy prvopočátkem nějaké životní příležitosti, která nám může ukázat cestu z naší ne právě šťastné situace do mnohem lepší a šťastnější budoucnosti jen je potřeba se k výzvě postavit čelem a začít dělat to co je třeba a postupně nás to pak posouvá tam kam jsme ani netušili, že by jsme mohli někdy skončit v tom pozitivním slova smyslu.
Takže pokud se u vás vyskytne opět tato otázka "Co bude dál?" tak se nebojte a udělejte vše pro vyřešení nastalé situace a sami poznáte, že na konci této cesty bude na vás čekat odměna a je jedno co si pod tímto slovem představíte.Využijte příležitosti,která se vám tímto nabízí a dovolte sami sobě být úspěšní. I ta nejdelší cesta začíná prvním krokem a končí posledním.
Hodně štěstí a úspěchů vám přeji.

Životní poslání

15. března 2015 v 15:35 | Poláková Jitka

Životním posláním může být cokoliv co pomáhá druhým lidem.
Například v současné době se bez znalosti angličtiny skoro nikam nehnete a je spousta lidí kteří mají problém se tento jazyk naučit.Hypnoterapeut Libor Činka vytvořil níže uvedený kurz, který vám s tímto problémem může pomoci a je to jeden z mála lidí pro které je jeho práce skutečně jeho životním posláním.
Proč jsem vložila tento banner do svého článku? Protože jsem se s ním setkala na jednom z jeho kurzů a jeho kurzy na zvládnutí mozku mi svého času velmi pomohly a tak doufám, že ve vašich problémech nejen s angličtinou vám může pomoci i vám.








banner-300x300-03.gif
 


Můj život s předsudky

8. února 2015 v 13:07 | Poláková Jitka
Můj život s předsudky je ve své podstatě delší než by mě samotné bylo příjemné.
Nejprve jsem prožívala svoje dětství s předsudky které se vzathovaly jak k epilepsii kterou jsem v té době trpěla tak k tomu, že jsem tenkrát pravidelně chodila do kostela a protože jsem svoje dětství prožívala v podstatě v době kdy tu vládl komunismus, tak jsem kvůli těmto dvěma důvodům neměla moc kamarádů.
A v současné době zažívám další už skoro 22 let dlouhé období plné předsudků a odmítání hlavně ze strany mojí rodiny, protože pečuji o těžce postiženého,nechodíciho syna.
Moje vlastní rodina se ke mě v tomto směru otočila zády a kromě mého otce se nikdo nikdy neobtěžoval přijít a pomoci mi s péčí o syna, protože nikdo z té takzvané rádoby křesťanské rodiny si nechce s něčím takovým špinit ruce.
Postižený vnuk nebo synovec nestojí za jakoukoliv snahu nebo jen trochu zájmu.
Bohužel všechny tyto předsukdy jsou v naší společnosti zakořeněné všude a především mezi těmi co hlásají křesťanské hodnoty, ale vždycky zůstává pouze u řečí a skutek utek.
Ano milý čtenáři máš naprostou pravdu pokud máš dojem, že jsem zatrpkla a sama trpím silnými předsudky vůdči nejen své vlastní rodině ze které pocházím, ale i vůdči komukoliv kdo chodí do kostela. Považuj to za názorný příklad skutečně fungujících předsudků v pratickém a reálném životě.

Maličkosti co mě dělají šťatsnou

4. prosince 2014 v 12:54 | Poláková Jitka
V tomto článku se podělím o to co dělá šťastnou mě, protože každý člověk má svoje vlastní obšťastňující maličkosti jiné.
Například jsou to chvilky strávené s přítelem, když má čirou náhodou volno a je se mnou doma,naši potkaní kluci, kteří si umí otevřít vlastní klec,vylézt zní a a pak šmejdí po celém bytě a občas se na mě podívají tím svým rošťáckým pohledem, když se příjdou nechat pomazlit a hned zase odběhnou někam něco zkoumat. Písničky z Blaníku,když se mi podaří uvařit něco co jsem ještě nevařila a přesto se to ještě ten večer nejpozději sní, když se ozve kamarádka, že se chce sejít dát si vodní dýmku a přitom si pěkně pokecat.....
Prostě každý si může každý den najít nějaké maličkosti, které ho donutí se alespoň usmát a zvednout tak náladu sama sobě a naštvat tím ty lidi, kteří vám z nějakého důvodu nepřejí a ti co vám přejí budou rádi, že jste šťatsní.

Padesát odstínů života

25. listopadu 2014 v 15:11 | Poláková Jitka
Padesát odstínů života je možná málo možná moc podle toho co si pod tím kdo představí.
Padesát odstínů života může být hodně pokud by se jednalo pouze o jednoho člověka, ale pokud by měl jeden odstín života zastupovat jednoho člověka tak je to zase pro změnu sakra málo.
Vemte například v úvahu kolik druhů zaměstnání existuje,rozhodně jich je více než padesát.
Kolik životních stylů a způsobů života.
A všechno toto amnohem víc je součástí života každého jednotlivého člověka.
Dokázali byste vy sami napsat svých vlastních padesát odstínů vašeho života a podrobně je popsat?
Například moje autorská maličkost.
1. Odstín-Jsem žena
2.Odstín- věk 41let
3.odstín-S částečným invalidnim důchodem
4.Odstín-Doma s těžce postiženým synem
5.Odstín-Jsem Lev, vodní Bůvol, Cedr,Jaguár,Medvěd,Thovt
6.odstín- žiji v pronajatém bytě
7.Odstín- mám skvělého milujícího přitele
8.Odstín- ráda vařím a dělám i různé experimenty v kuchyni

Tak to je jen pro malou ukázku a co ty na to milý čtenáři?
Těším se na vaše reakce a případné komentáře s vlastními ukázkami padesáti odstínů vašeho života.
Vím nenapsala jsem jich tam padesát, ale na to co jsem chtěla říci to jako ukázka stačí.
Tak krásný zbytek dne.

Staré zvyky a síťový marketig

6. listopadu 2014 v 14:00 | Poláková Jitka
Staré zvyky jsou aktivity, které nám poskytují vlastně jakési alibi pro to, že podle nás něco nejde a také jistotu, že se nic nezmění a že věci zůstanou tak jak je známe, a podstatě to poskytuje pocit bezpečí a umožňuje je nám žít život tak jak jej známe a jak nám to vyhovuje v naší vlastní konformní zoně.
Tyto staré zvyky jsou v pořádku pokud jste spokojeni s tím co máte a jak a kde žijete, ale co když se rozhodneme něco změnit? Tak pak musíme ať chceme nebo ne tyto zvyky změnit.
Pokud se například rozhodneme najít si další příjem, tak budeme muset začít hledat jak a kde můžu získat další finance.
Jedním ze zajímavých zdrojů přímů může být i síťový marketing.
Jenže podnikání v síťovém marketigu znamená také nemalý boj s našimi starými zvyky, protože to hlavní v jakémkoliv podnikání včetně síťového marketingu je setkávání s lidmi,hovory s nimi,nabízení podnikatelské příležitosti nebo výrobků
a hlavně ze začatku potřebujeme velkou trpěliost a vytrvalost než najdete ty správné lidi,protože ze začátku uslyšíme velmi často ne ato mnoho lidí odrazuje.Staré zvyky pak nabídnou lidem,kteří tímto způsobem začínají a jsou neuspěšní alibi pro to, aby toho nechali a smířili se s tím,co právě teď mají a záleží na každém člověku jestli budou dále pokračovat a nebo jestli podlehne.Staré zvyky jsou v své podstatě test jestli to s tím pro co jste se rozhodli myslíte vážně nebo ne.
A co vy?
Jak vy sami pracujete se svými starými zvyky ?
Podleháte jim často?

Zamyšlení nad Vztahy

20. prosince 2013 v 16:38 | Poláková Jitka
Vztahy- to je velmi koplikované téma o kterém není nijak jednoduché psát, protože o něm dnes a denně vychází různé články snad ve všech periodikách nejen v ČR ale i ve světě a tak si mnozí z nás myslí, že o vztazích ví vše a že mohou radit, ale je tomu tak?
Skutečně máme právo radit jenom proto, že máme to které téma načteno?
Nebo můžeme říct, ano to jsem si skutečně prožil/a a vyřešila jsem to takhle?
Je to naše řešení uplatnitelné i pro jiné lidi okolo nás, ikdyž nás v tomto směru pokládají třeba za odborníky?
Bereme při našem "poradenství" v potaz i situaci a osobnost dotyčné osoby, která se nás na toto téma ptá?
Nebo chceme mít jen pocit, že my jsme ti nejdůležitější pod sluncem?
Skutečně se snažíme pomoci nebo je nám jedno jak to dopadne a případně i riskujeme to, že tím můžeme uškodit?
Skutečně máme tak dokonalé vztahy se svojí rodinou a svými přáteli, že můžeme radit druhým?
Zkus si, milý čtenáři, sám odpovědět na tyto otázky a co z toho pro tebe vyplývá?
Budu ráda, když mi svoje poznatky zdělíš v komentářích.
Jinak s přáním krásného zbytku dne a krásného prožití vánočních svátků klidného Silvestra a šťastný Nový rok vám přeji Poláková Jitka

Zamyšlení nad prokrastinací

18. října 2013 v 15:17 | Poláková Jitka
V první řadě si odpovíme na otázku,co je vlastně prokrastinace.
Je to vlastně odkládání činností, které jsou nudné nebo dokonce nepříjemné na jindy.Podle wikipedie to může být i projev psychických nemocí.
Ruku na srdce- kdo leckdy něco neodložil, protože to nechtěl řešit?
Myslím si, že každý z nás už zažil to, že měl něco udělat a absolutně se mu do toho nechtělo.
Kdo například rád vyplňuje různé dokumenty a dotazníky jenom proto, aby dostal od Úřadu práce nebo ČSSZ peníze na svoje živobytí? Jenže co se dá dělat, když to vyplnit musíte.
Co s tím můžeme udělat?
Ve své podstatě s tím můžete udělat dvě věci:
Buď to uděláte sami a také se sami za to odměníte, čímž se pochválíte a snížíte si tím stres z téti činnosti, protože se budete těšit na svou odměnu za to, že jste to udělali a dotáhli do konce, což vám pomůže to dokončit a zbavit se tak stresu z nedokončené práce.
Nebo to převelíte na někoho, kdo to pro vás rád udělá.
Jenže tím se můžete sami dostat do velmi rychlé závislosti na dotyčné druhé osobě a případně do velkých nepříjemností pokud s s tou osobou rozejdete ve zlém.
Takže je nejjistější udělat si takovéto činnosti sám s tím ,že si z toho uděláte zábavnou a příjemnou činnost a navíc si budete moci říct "Ano hurá dokončil jsem to, jsem boréc." a to vám také dodá sebevědomí a sebejistotu.
Navíc tím, že budete něco odkládat, tak vás to časem donutí si prožít přesně to čemu se snažíte vyhnout v té nejtvrdší a nejkrutější formě než by bylo skutečně nutné, pokud byste se tomu věnovali ihned jakmile se to objevilo.
Pokud se tomu postavíte ihned budete mít klid.
Co vy na to? Nebo to vidíte jinak? Nebojte svůj komentář napsat pod článek.

Problémy 21.století

25. února 2013 v 12:46 | Poláková Jitka
Co vlastně jsou problémy 21.století?
To je velmi důležitá otázka, portože pokud nepojmenujete problém nemůžete ho řešit.
Osobně se domnívám, že jich je několik a to:
1)Chudoba v zemích třetího světa která jde ruku v ruce nevzdělaností tento problém už řeší různé organizace navíc na toto téma už bylo napsáno spousta článků, takže to zde nebudu rozebírat.
2)Vysoká finanční negramotnost v ČR, která je plně zodpovědná za to, že si lidé neumí spočítat úroky a RPSN což je připravuje zbytečně o další peníze navíc se zadlužují až silně neúnosným způsobem-zde by bylo potřeba aby si tímto vzděláním prošel každý člověk ať mladý nebo starý, aby lichváři neměli pražádnou šanci na zoufalé situaci zoufalých lidí vydělávat nekřesťanské peníze. Na toto téma už dokonce vycházejí i knížky jedna z těch nejužitečnějších je Nejbohatší muž v Babylóně na jejíž základě chystám a dokončuji vlastní knížku nazvanou Sedm zásad jak získat bohatství, která je předchozí knížkou inspirována a zároveň vychází ze současné moderní doby a jejích možností, které se zde nabízí.
3)Závislost na moderních techonologiích ( nezapírám, také je a velmi ráda využívám), ale kdyby došlo k nějaké přírodní katastrofě kolik z nás by bylo schopno přežít bez elektrické energie, peněz které by nemohl vybrat z bankomatu?
No myslím si, že by netrvalo dlouho a nastal by totální chaos, které by spoustu lidí stál život, protože by se lidé zabíjeli mezi sebou jen kvůli jídlu vodě, lékům a dalším nezbytným věcem.
4)Vzájemné odcizení mezi lidmi a to jak mezi blízkými tak i těmi co žijí na jednom místě a je to jedno jestli žijete na vesnici nebo činžovním domě.
Co s tím vším lze dělat? Můžete s tím dělat pouze to, že si tyto otázky vyřešíte vy sami pro sebe a pro vaše nejbližší.
Nebo snad máte jiný názor pokud ano nebojte se mi ho pod článek napsat.

Kam dál