Únor 2018

Jak jsem neztratila naději

2. února 2018 v 11:48 | Poláková Jitka
Dobrý den vám přeji, milí čtenáři,
Téma týdne neztrácej naději, je téma, které jsem prožívala spoustu let. Více jak osmnáct let jsem hledala muže, který by miloval mě i mého postiženého syna. Hledání bylo zdlouhavé, protože ne každý člověk dokáže příjmout cizí dítě, které je těžce postižené. V tomto směru se ke mě o otočil zády jako první můj tehdejší manžel a sploditel tohoto dítěte se kterým se po nějaké době rozvedla a více jak osmáct let jsem čekala jestli se objeví někdo, kdo by v první řadě přijal mě takovou jaká jsem ( protože já se kvůli nějakému chlapovi měnit nebudu, na oplátku nečekám, že se chlap bude měnit kvůli mě) a zároveň by dokázal stejně bezvýhradně příjmout i mého těžce postiženého syna, protože ten je a bude dokonce života součástí toho mého života.
A tu máš čerte kropáč, stalo se, že jsem dostala jak se později ukázalo oboustranný zápal plic se kterým jsem skončila v nemocnici a tady jsem potkala muže se kterým jsem doteď a který miluje nejen mě, ale i mého těžce postiženého syna.
Trvalo to hodně dlouho, ale nakonec se člověk kterého jsem hledala našel. A vlastně až úplně nakonec, když jsem to takříkajíc vzdala. V tomto okmažiku vám mohu říct jedno.
Neztrácejte naději na to co je touhou vašeho vlastního srdce, protože to sice může trvat delší dobu, ale nakonec se nebe a země spojí a dají vám to po čem toužíte v té nejlepší formě pro vás osobně.